Ikona je okno do jiného světa
dimenze, která nás přesahuje, jednoduše řečeno okno do nebe. Nechává nás nahlédnout do svého tajemství a zároveň skrze ni přichází tajemství požehnání. Nejen že se na ikonu můžeme dívat, ale ikona se dívá na nás.
Ikona není na prvním místě výtvarné dílo. Je to výsledek duchovního života a modlitby. Ikony jsou svým vznikem doslova obaleny do modliteb, které se pronášejí při každé činnosti spojené s tvorbou.
Ikony jsou uctívány především v pravoslaví a ortodoxních církvích, nicméně byly tvořeny již v ranném křesťanství, v době před rozdělením církve, a tudíž můžeme říci, že mají své místo i v západní kultuře víry.
V minulosti byly ikony v domácnostech umísťovány na čestná místa. Při vstupu nebo odchodu z domu se každý uklonil nebo jiným způsobem uctil a pozdravil světce na ikonách.