Úvodní slovo

Ikona je okno do jiného světa, dimenze, která nás přesahuje, jednoduše řečeno okno do nebe. Nechává nás nahlédnout do svého tajemství a zároveň skrze ni přichází tajemství požehnání. Nejen že se na ikonu můžeme dívat, ale ikona se dívá na nás.

Ikona není na prvním místě výtvarné dílo. Je to výsledek duchovního života a modlitby. Ikony jsou svým vznikem doslova obaleny do modliteb, které se pronášejí při každé činnosti spojené s tvorbou. 

Ikony jsou uctívány především v pravoslaví a ortodoxních církvích, nicméně byly tvořeny již v ranném křesťanství, v době před rozdělením církve, a tudíž můžeme říci, že mají své místo i v západní kultuře víry.

Jedná se o výtvarný projev, který je z teologického pohledu psán, nikoliv malován nebo kreslen. Na ikonách bývají zobrazovány postavy Krista, Panny Marie, světců nebo různé výjevy z Písma svatého či ze života svatých. Součástí tvorby jsou i kánony, tedy uzavřené celky, které by se měly dodržovat - jako např. barvy, postavení rukou apod. Světlo vychází z tváří postav na ikonách, chybí zde tedy stíny a vše je osvětleno vnitřním nábojem zobrazeného světce. Ikony jsou plné symbolů a geometrických tvarů. V chrámech bývají zasazovány do tzv. ikonostasů.

V minulosti byly ikony v domácnostech umísťovány na čestná místa. Při vstupu nebo odchodu z domu se každý uklonil nebo jiným způsobem uctil a pozdravil světce na ikonách.

Křesťanská tradice přináší i model rozjímání mnichů v klášterech, které byly již od středověku budovány do kvadratur. Uprostřed kvadratury se nacházel dvůr a v přízemí byla tzv. křížová chodba. Tento dvůr představoval rajskou zahradu, ztracený ráj po pádu prvního člověka do hříchu. Na tento dvorek obvykle mohl vstupovat jen představený kláštera a zdatný zahradník, který o tuto zahradu pečoval s nejvyšším umem. Mniši praktikovali své rozjímání tak, že chodili podél křížové chodby a do zahrady nahlíželi oknem. Nesměli tam vstoupit, pouze se mohli nechat unášet krásou zahrady. Tak jako mniši nahlíželi oknem do rajské zahrady, můžeme podobně nahlížet skrze ikony do Božího království. 

Ikony na počátku byly součástí liturgie, ale také sloužily pro lid, který neuměl číst a psát. Lidé, kteří přicházeli do chrámů tak mohli číst v ikonách celé příběhy z Bible, dále ze života světců. V symbolech na ikonách se lidé učili poznávat pravdy víry a samotnou teologii. 

Dnes je nalezneme nejen v chrámech, ale i na zdech soukromých bytů, kde jsou krásnou dekorací, přinášejí požehnání a mohou člověka vybízet k modlitbě a pozdvižení srdce k Bohu.